Rozhovory

Rozhovor s předsedou představenstva SVS MUDr. Tomášem Indrou o tom, jaká změna by mohla vyřešit jeden z problémů vodárenství

V červnu 2011 se stal novým členem představenstva SVS zástupce Ústí nad Labem, MUDr. Tomáš Indra. Od října je předsedou představenstva SVS. Intenzivně se seznamuje s problematikou oboru a díky tomu vidí ostře věci, které by se měly změnit.

Jak hodnotíte činnost SVS v přechodném období?

Přišel jsem do SVS až letos, takže období 2005-2010 mohu hodnotit jen zpětně, podle dosažených výsledků - a ty jsou nepřehlédnutelné. SVS v zájmu svých akcionářů, měst a obcí, uskutečnila včas všechny stavby, vyžadované přísnější legislativou. Přitom se v několika posledních letech nedočkala žádných dotací z evropských fondů pro svoje projekty prostřednictvím Operačního programu životní prostředí. Jde o celkový objem očekávaných dotací 750 milionů korun. Tento výpadek musela nahradit s využitím jiných zdrojů, úvěrů a půjček. 

Jsou evropské dotace jediným problémem vodárenství?

Rozhodně ne. Jako podnikatel považuji za absurdní podmínky, za jakých vůbec vodárenské firmy získávají svou základní surovinu - vodu pro výrobu pitné vody. Není totiž obecně známé, že vodu musejí nakupovat od státních podniků - povodí. Jen pro zajímavost – v sousedním Rakousku (v Salcbursku) je pro vodárenské společnosti surovina - surová voda pro veřejné zásobování zdarma. U nás vodárenské společnosti nakupují surovou vodu, jejíž cena pravidelně roste, ale kvalita se dlouhodobě zhoršuje. Vodárenské nádrže se totiž roky zanášejí usazeninami a nikdo je nečistí, nemá totiž legislativně stanovenu takovou povinnost. Takže vodárenská firma platí za svůj hlavní vstup - surovou vodu - aniž by měla garanci její kvality. Dokážete si tohle představit v jakémkoliv jiném oboru podnikání? To je přece naprostá anomálie! A přitom je nutné vyrobit pitnou vodu pro obyvatelstvo v kvalitě odpovídající stále přísnějším požadavkům legislativy. Co z toho plyne? Stále větší tlak na majitele vodárenské infrastruktury, stále větší investice do náročnějších technologií úpraven vod. Ty se promítají do ceny vody. To je špatně, tenhle systém by se měl změnit. 

Proč otvíráte téma garance kvality nakupované surové vody právě teď?

SVS právě v tomto období přenáší těžiště svých investičních aktivit z čištění odpadních vod na realizaci opatření v oblasti výroby pitné vody. Kvalita surové vody je důležitá, není to však jediná věc, která nás pálí. Pitná voda je zatížena značnými přímými a nepřímými daněmi. Z ceny vody musíme státu odvést nejen cenu za surovinu-surovou vodu z povrchových nádrží, ale i cenu za podzemní vodu, DPH a daň ze zisku. V součtu stát získá od SVS za jeden rok přes 450 milionů korun, což je víc než 25% z ceny prodané vody. A ve výhledu s plánovaným růstem DPH z 10 na 14% by to mělo být až 29%! Když už stát neposkytl výraznější podporu vodárenským firmám při dlouhodobém výpadku evropských dotací na rekonstrukce čistíren odpadních vod, mohl by část daní získaných z ceny vody směřovat právě do opatření k zajištění kvality vody-suroviny.

Jak chcete dosáhnout v tomto smyslu změny?

Voda je jednou ze základních podmínek života, je nezbytná a nenahraditelná. V regionech s vyšší nezaměstnaností se její cena stává problémem, ačkoliv je propočítána jako sociálně únosná. Proto je nutné o zmíněných problémech ve vodárenství mluvit opakovaně a otevřeně – a to již nejen mezi „svými“, tj. v rámci oborových organizací. Dokud problém nahlas nepojmenujete, jako by neexistoval.