Srpen 2011: Horké téma – cena vody s členem P Ing. Sušickým o vývoji ceny vody

 

Horké téma: Cena vody
Rozhovor s členem představenstva SVS Ing. Ivem Sušickým o ceně vody

Obecně panuje názor, že cena vody v posledních několika letech roste příliš rychle – a díky tomu mají vodárenské společnosti značné zisky. Souhlasíte s tím?

V obecné rovině musím souhlasit. Pitná voda je skutečně komodita s velkým růstem ceny: zatímco v roce 1995 stál kubík vody (pitné a odkanalizované, tj. součet vodného a stočného) 15,33 Kč/m3, v roce 2011 je to v regionu Severočeské vodárenské společnosti již 75,19 Kč/m3 (vč. 10% DPH).
Ve věcné rovině ale vidím, co všechno je důvodem takového vývoje. Zatímco v roce 1995 byla cena vody výrazně pokřivená státními dotacemi a již tenkrát vůbec neodpovídala skutečným nákladům, v současnosti se do ceny vody promítne každá změna vstupních parametrů - od ceny surové vody, energie, chemikálie, investice, legislativní poplatky i DPH. To je realita, před kterou nelze zavírat oči.
Další faktor: Fond národního majetku zprivatizoval státní podniky vodovodů a kanalizací v letech 1993-94 převážně na akciové společnosti, tzn. na subjekty s odpisovou povinností
a s povinností zdanit účetní zisk. V současné době nedovoluje odepisovat stavby pořízené z dotací, a tím je provozní zisk výrazně navyšován.
Je pravda, že SVS v posledních letech plánuje a vykazuje kladný hospodářský výsledek. Ten je však celý, s výjimkou povinných odvodů, reinvestován. Nejsou rozdělovány žádné dividendy nebo tantiémy. Hospodářský výsledek SVS tedy zůstává v ČR, v regionu působnosti společnosti, a je využit výhradně v zájmu akcionářů - k výstavbě a obnově vodárenské infrastruktury. Chci zdůraznit, že kladný hospodářský výsledek je pro nás rovněž nutným předpokladem pro získání jakýchkoliv úvěrů, ale i evropských dotací.

Od vstupu ČR do EU opakují vodárenské společnosti, že vývoj ceny vody je ovlivněn především enormním objemem investic, které vyžaduje nová legislativa. Proti tomu se často objevují v médiích vyjádření - zpravidla státních institucí - že vodu není nutné tolik zdražovat, protože evropských dotací na vodárenskou infrastrukturu je prý dost. Jak je to ve skutečnosti?

Asi zopakuji mnohokrát popsané věci: Státní orgán – Ministerstvo životního prostředí – vyhlásilo před vstupem ČR do EU celou republiku vodohospodářským citlivým územím s nejvyššími požadavky na čištění městských odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel. Česká republika se zavázala ke splnění evropských vodohospodářských směrnic již do roku 2010. Na rozdíl od sousedních států, přistupujících do EU zároveň s námi, např. Polsko i Slovensko si vyjednaly mírnější podmínky, delší přechodné období. My v severních Čechách přitom neodebíráme vodu pro výrobu pitné vody ze středních a dolních toků, takže hlavní prospěch z našeho kvalitního čištění odpadní vody mají vodárny v Německu a Polsku.
Splnění závazku ČR si vyžádalo (v rámci celé ČR) investice ve výši kolem 70 miliard korun. Novou legislativou vyžadované investice musela SVS v zájmu svých akcionářů uskutečnit. Jiná varianta nebyla, nebylo možné města a obce vystavit riziku sankcí po skončení přechodného období. Podle původních příslibů měly činit dotace z evropských fondů 70% z uvedené částky – a realita je asi 15 miliard. Podíl českých dotací měl být 10% - realita je asi 3 miliardy. Vidíte ten nepoměr? To znamená, že podstatnou část zátěže odnášejí naši obyvatelé ve formě zvyšování ceny vody.

Co dokážete odpovědět na názor, že Severočeská vodárenská je společnost velikostí srovnatelná s Prahou, ale Praha má doposud cenu vody mnohem nižší. Přitom v Praze jsou platy a kupní síla obyvatel vyšší než u nás v severních Čechách.

Jsou srovnatelné pouze počtem připojených obyvatel, tím podobnost končí. Zatímco v Praze je velmi vysoká koncentrace připojených obyvatel na území, SVS v podmínkách dvou podhorských krajů - Libereckého a Ústeckého - vlastní 8600 km vodovodů a 3700 km kanalizací. Od délky sítí se pochopitelně odvíjí finanční náročnost jejich obnovy.
Další podstatný rozdíl je v tom, že SVS je již na konci realizace legislativou vyžadovaných investic v oblasti čištění odpadních vod. Šlo o 74 investičních opatření, z toho 24 opatření na čistírnách odpadních vod a 50 opatření na kanalizaci. Představují celkový finanční objem 4,6 miliardy korun – a to navíc, vedle běžné údržby a obnovy majetku. Vzhledem k tomu, že jsme se v řadě případů nedočkali dotací, tyto stavby jsme financovali s využitím úvěrů, což se muselo promítnout do ceny vody. Věděli jsme, že nemůžeme spoléhat na žádnou výjimku a pardon ze strany Evropské unie. Pokud by i Praha zvyšovala cenu vody stejným tempem, už by měla našetřeno na svou čistírnu odpadních vod, kterou ještě nezačala stavět…

Jak roste cena vody v regionu SVS?

Vývoj ceny vody v regionu SVS je od roku 2005 pozvolný, v rámci pravidel schválených akcionáři v rámci pětiletého Podnikatelského záměru, takže nedochází k dramatickým skokovým nárůstům. V období 2005-2010 byl maximální meziroční nárůst ceny vody 10,2%, což jsme v celém období dodrželi. Pro období 2011-2015 je akcionáři schválena max. meziroční nárůst 7,5%. V SVS přitom stále uplatňujeme při kalkulaci ceny vody vnitřní regulační prvek, aby cena v regionu zůstávala v hranicích sociální únosnosti pro obyvatele, tj. do 2% z výdajů rodiny s průměrnými příjmy. Nicméně obyvatelé v lokalitách s vyšší nezaměstnaností a rodiny s nižšími příjmy již vnímají, že sociálně přijatelná hranice ceny vody pro ně patrně byla překročena, což se dotýká kvality jejich života.

Jak se na řešení situace ve vodárenství podílí stát – vidíte z jeho strany pomoc oboru vodárenství?

Je paradoxní, že přes zmíněné mimořádně finančně náročné povinnosti vodárenských společností je pitná voda zatížena značnými přímými a nepřímými daněmi, bez úlev a významnějších podpor ze strany státu.
Pokud v SVS uvažujeme s ročním prodejem vody v množství 54,41 milionů m3, její cena je 1,85 miliardy korun. Z toho ale musíme státu odvést 157,2 milionů korun za surovinu-surovou vodu, 72,7 milionů Kč za podzemní vodu, 185 Kč milionů jako DPH a 49,7 milionů Kč jako daň ze zisku. V součtu stát získá od SVS za jeden rok 464,5 milionů korun, což je víc než 25% z ceny prodané vody! A s dalším nárůstem DPH tento odvod státu samozřejmě poroste. Jen pro zajímavost – v sousedním Rakousku (v Salcbursku) je pro vodárenské společnosti surovina-surová voda pro veřejné zásobování zdarma. Nechci tady tvrdit, že zpět od státu nedostaneme vůbec nic – např. z fondů Ministerstva zemědělství se nám podařilo za loňský rok získat pro naše stavby dotace v objemu přes 60 milionů korun – je to však jen zlomek z toho, co státu z ceny vody každoročně odvádíme. Víte, očekával bych, že v investičně náročném přechodném období, kdy navíc došlo k dlouhodobému „výpadku“ dotací z fondů Evropské unie, pocítíme ze strany státu mnohem větší podporu – koneckonců závazky, na které přistoupil, plníme za něj...