SVS si připomíná významný den: 22. březen, Světový den vody, se slaví z iniciativy OSN po celém světě
Teplice, 22. března 2014
Severočeská vodárenská společnost a. s. (SVS) jako vlastník vodárenské infrastruktury v Ústeckém a převážné části Libereckého kraje si připomíná významný den. Je jím každoročně 22. březen, který Valné shromáždění OSN v roce 1993 vyhlásilo za Světový den vody. Hlavním cílem je uvědomění si stále rostoucího významu vody, jejího udržitelného užívání a ochrany. V tento den si tak připomínají nejen vodohospodáři, ale i široká veřejnost, co voda v životě člověka znamená, a jak by o ni měl člověk pečovat.
Voda je pro člověka jednou ze základních životních podmínek a potřeb, je nutným předpokladem udržitelného rozvoje a dokonce samotného přežití lidstva. Zemský povrch tvoří ze 70 % voda, z toho cca 2,5 % je voda sladká a 97,5 % voda slaná, pro člověka téměř nepoužitelná. Dle studie OSN bude lidstvo v roce 2025 využívat již 90 % všech vodních zdrojů a celkem 3,5 miliardy lidí na celém světě začne pociťovat jejich nedostatek. V mnoha zemích je však voda považována za samozřejmost a často se jí plýtvá, na druhé straně velká část světové populace strádá fatálním nedostatkem pitné vody. V České republice se průměrná spotřeba vody na osobu a den pohybuje cca. 100 l (v severních Čechách je to 80 l), v zemích třetího světa je to jen 10 l. Jsou to pro nás zcela běžné věci, jako napuštění si libovolného množství vody k napití nebo přípravě čaje a kávy, podle nálady sprcha nebo koupel ve vaně, spláchnutí WC… A jak nelibě vnímáme situaci, kdy nám voda na pár hodin přestane téci, a to je přitom v případě déletrvajících problémů přistavena cisterna s pitnou vodou. Nemusíme tak pro vodu chodit a ujít každý den 6 km. Proč zrovna 6 km? Protože to je průměrná vzdálenost, kterou musí lidé v Africe, Asii a Latinské Americe ujít, aby získaly pitnou vodu. My tak máme to štěstí, že žijeme v regionu s dostatkem vody, že nemusíme řešit recyklaci vody anebo dokonce její přídělový systém.
SVS si uvědomuje, jak zodpovědný úkol na ni její akcionáři, 458 severočeských měst a obcí, přenesly. Zajišťujeme tak pro obyvatele Ústeckého a převážné části Libereckého kraje zásobování obyvatel pitnou vodou a odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Všechny aktivity podřizujeme od svého vzniku v roce 1993 čtyřem základním principům: uplatňujeme jednotnou solidární cenu vody pro celé území, udržujeme sociálně přijatelnou cenu vody, aplikujeme racionální podnikatelské metody v hospodaření a vkládáme celý zisk do obnovy a rozšiřování majetku. Naší prioritou je urychlená obnova stávajícího vodohospodářského majetku.
Pro letošní Světový den vody bylo na jednání reprezentantů OSN ve Stockholmu vyhlášeno motto „Voda a energie“. Voda a energie jsou úzce propojeny. Obor vodního hospodářství nám tak nabízí zajímavé příležitosti pro využití obnovitelných zdrojů energie – potenciálu vody na vodovodních přivaděčích, tepla odpadních vod nebo chemické energie bioplynu produkovaného v čistírnách odpadních vod při zpracování kalů. Aktivity SVS v této oblasti se nadále rozvíjejí a naše společnost v současné době vlastní 4 malé vodní elektrárny (na úpravně vody Bedřichov, na přerušovací komoře v Kadani-Prunéřově, na vodojemu Liščí vrch v Mostě a na vodojemu Čtyřlístek v Lounech), dále pak 12 kogeneračních jednotek (kde probíhá kombinovaná výroba elektřiny a tepla z bioplynu), a několik tepelných čerpadel.
Tato energetická surovina se k nám však musí nejdříve dostat. SVS, stejně jako všechny ostatní vodárenské společnosti, si tuto surovinu pro výrobu pitné vody kupuje od státu.
Na území působnosti SVS tvoří cca. 46% zdroje podzemní (prameniště, zářezy, vrty) a 54% zdroje povrchové (nádrže, údolní přehrady). Surovou vodu je třeba upravit na vodu pitnou, slouží nám k tomu celkem 53 úpraven vody. Největší úpravna v Ústeckém kraji se nachází v Hradišti (okres Chomutov), v Libereckém kraji je to úpravna vody v Bedřichově (okres Jablonec nad Nisou).
Voda je přiváděna na úpravny vod buď čerpáním z podzemních zdrojů, nebo gravitačními přivaděči z přehrad, na kterých právě využíváme její energetický potenciál, a to do vyrovnávací nádrže před úpravnou. Základními chemikáliemi pro výrobu pitné vody jsou vápenný hydrát a koagulant (vločkovač) síran hlinitý. V reakční nádrži po určité době dojde k vytvoření částic, které je možno zachytit usazováním, nebo filtrací. Průchodem vody filtrační pískovou vrstvou se voda zbaví nežádoucích látek, které ve formě vloček ulpí ve filtračním písku. Než voda opustí úpravnu, musí být hygienicky zabezpečená. Toto zabezpečení se provádí chlorováním, avšak SVS postupně vybavuje úpravny modernějšími zařízeními, kterými jsou UV lampy. Po filtraci se voda akumuluje v nádržích a následně dopravuje dále ke spotřebiteli. Transport probíhá ať už gravitačně, a to vodovodním potrubím v celkové délce 8 746 km, či za pomoci 293 čerpacích stanic pitné vody. Rovnoměrnost dodávky vody na trase nám pomáhá zajistit 1 024 vodojemů.
Vodu pak následně „spotřebují“ obyvatelé v domácnostech, průmyslové podniky, úřady, školy, nemocnice atd., a jejím použitím tak vodu znečistí. Za pomoci kanalizační sítě v celkové délce 3 806 km pak tato odpadní voda odtéká na celkem 200 čistíren odpadních vod. Tam je voda nejdříve na lapáku štěrku zbavena hrubých nečistot (např. kameny, štěrk, písek), následně na česlích dochází k odstranění hrubých plovoucích nečistot (např. kelímky, plechovky, hadry aj.). Dalším objektem je lapák písku, odtud odtéká voda do usazovacích nádrží, které slouží k usazení jemných usaditelných částic. Zde vzniká primární kal. V tomto mechanickém stupni čištění je z odpadní vody odstraněno 30-40% organického znečištění. V aktivačních nádržích pak probíhá proces čištění s pomocí mikroorganismů, které vytvoří aktivovaný kal. Tyto mikroorganismy se živí nečistotami obsažené v přivedené odpadní vodě. Pro život těchto mikroorganismů je nutný vzduch, který je vyráběn výkonnými kompresory. Vzniklý aktivovaný kal se zčásti vrací zpět do aktivačních nádrží, a zbývající část se zachytí v dosazovacích nádržích. Zachycený kal čerpáme přes do vyhnívacích nádrží, kde se kal bez přístupu vzduchu rozkládá. Vzniká tak plyn, který dále jímáme v plynojemech, a používáme k vytápění ve vyhnívacích nádržích a k výrobě elektrické energie pomocí kogeneračních jednotek (na bázi bioplynových motorů).
Jak je vidět, nejedná se o žádný jednoduchý proces. A tak není samozřejmostí, že doma jednoduše otočíme kohoutkem a přiteče nám dostatek kvalitní pitné vody, kterou následně použijeme a dále se o její odvedení a náležité vyčištění nestaráme. I za vyčištěnou vodu pak ještě státu zaplatíme, že ji můžeme vypustit zpět do řeky, a to ještě v čistější podobě, než samotná voda v řece teče. Budeme se i nadále chovat ekologicky a svými aktivitami přispívat ke zlepšování životního prostředí a kvality života obyvatel Libereckého a Ústeckého kraje.
____________________________________________________
V grafické podobě (v PDF) ke stažení ZDE:
