Přemýšlejme dřív, než si ukousneme z lákavého koláče evropských dotací aneb lákavá vidina „levných“ peněz

Teplice, 13. září 2014


Cena pitné vody dlouhodobě roste, protože se do ní promítá sebemenší změna vstupních parametrů - od ceny surové vody, energie, chemikálie, novou legislativou vyvolané investice, legislativní poplatky i DPH. Co se týká Severočeské vodárenské společnosti (SVS), celých 26 % z ceny vody pro sebe odčerpá stát formou DPH a poplatků za surovou povrchovou a podzemní vodu, ale i za vypouštění vyčištěných vod z čistíren zpět do řek. Stát tím v konečném důsledku omezuje vlastníkům vodohospodářského majetku finanční prostředky potřebné na obnovu majetku, neboť ty pocházejí výhradně z ceny vody. 

Se snahou vlastníků získat na rekonstrukce dotace z fondů Evropské unie se však vynořuje nové téma - regulace vodárenství. Evropská komise totiž podmiňuje získání evropských dotací v novém programovém období 2014–2020 zřízením centrálního regulátora – paradoxem však je, že samotná EU dosud nemá ve vodohospodářském oboru členských zemí zaveden žádný standard, takže regulátora nemají ani sousední Rakousko a Německo.

Specifikum oboru vodárenství v ČR

V České republice existuje více než 5 000 vlastníků vodohospodářského majetku. Tento majetek provozuje přes 2 000 provozovatelů. Ti zpravidla navrhují cenu pro vodné a stočné vlastníkům, což jsou z asi 85 procent města a obce. S ohledem na takový počet vodárenských subjektů i na rozdílné typy provozních modelů není zejména z kapacitních a finančních důvodů možné regulovat ceny pro vodné a stočné vodárenských společnosti jednotlivě tak, jak je tomu např. na Slovensku, kde operuje pouze 14 vodárenských společností. U nás je uplatňována stávající plošná cenové regulace, závazná pro všechny vodárenské subjekty ČR. Obdobný systém cenové regulace jako v ČR zachovává např. Německo.

Nerušme to, co dlouhodobě plošně funguje

Plošná regulace cen vodného a stočného v ČR spočívá v dodržování zákona o cenách. Do ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk, jehož meziroční nárůst je navíc od roku 2013 limitován. Cenovým regulátorem je u nás Ministerstvo financí. Stávající plošná regulace na principu věcně usměrňované ceny je ze zákaznického hlediska v souladu se snahou Evropské unie přenést rozhodování o službách co nejblíže konečnému odběrateli, takže primární odpovědnost za výši ceny pro vodné a stočné má daná obec, svazek obcí nebo akciová společnost vlastníků, kterými jsou v rozhodující většině obce.

Pravidla pro věcné usměrňování cen zveřejňovaná v Cenovém věstníku MF umožňují regulátorovi centrálně stanovovat základní pravidla regulace a minimalizovat náklady na financování provozu regulátora. Současný způsob regulace tak na jedné straně zohledňuje specifika vodárenství v ČR a na straně druhé umožňuje pružně reagovat na případné změny legislativy. Princip věcného usměrňování nebrání integraci vlastníků do svazků či akciových společností, chová se neutrálně k jednotlivým provozním modelům a nebrání soutěži v odvětví.

Nedostatky vynucené dotační regulace

Vedle plošné regulace je v případě vodárenských subjektů žádajících o evropské dotace uplatňována tzv. dotační regulace. Dotační regulace cen stanoví, že čerpat dotační prostředky je možné pouze při dodržení následujících základních podmínek cenotvorby:
1. Roční příjmy z provozu vodohospodářského majetku dosáhnou v průběhu 30 let po uvedení do provozu výše plných odpisů (finanční udržitelnost infrastruktury).
2. Meziroční růst cen bude alespoň 5 % nad inflaci (od příštího roku 2%) až do doby, kdy cena vodného a stočného pokryje plné odpisy či dosáhne hranice sociální únosnosti.
K zajištění obou podmínek byl v roce 2008 vytvořen „Finanční model pro vlastníky a provozovatele vodohospodářské infrastruktury“.
Tento finanční model a jím nastavený meziroční nárůst ceny vody je dlouhodobě předmětem oprávněné kritiky ze strany vlastníků. Důvodem je, že vlastníci mají povinnost zajistit finanční udržitelnost vodárenského majetku již ze zákona v rámci plnění dlouhodobých Plánů financování obnovy vodovodů
a kanalizací. V návaznosti na tyto plány mají v oddílném modelu provozování vlastníci prostřednictvím provozní smlouvy zajištěn dlouhodobý příjem v podobě nájemného. To zajišťuje udržitelnost systému i bez povinné aplikace finančního modelu a v něm zakotveném více než sedmiprocentním meziročním nárůstu ceny.
Vynucená, politicky motivovaná dotační regulace a s ní spojený finanční model představuje značnou administrativní zátěž pro vlastníky vodohospodářského majetku, kteří se prakticky neobejdou bez externí pomoci. Vstupy do modelu jsou ovlivněny nepředvídatelnými ekonomickými ukazateli, jako je třeba výše inflace v dlouhodobém výhledu či dlouhodobý výhled růst příjmů domácností. Poznatky z aplikace finančního modelu ve vodárenské praxi hovoří o jeho nepružnosti a netransparentnosti. To je přímo v rozporu s tím, co má regulace ceny vody v obecné rovině splňovat – jednoduchost, efektivnost a ohled na různorodost vodárenského odvětví v ČR.

Porovnání finančního modelu s plošnou regulací

Dotační regulace nemůže naplňovat požadavky obecné (plošné) regulace zejména z následujících důvodů:
1. Finanční model je účelově a časově omezený - vznikl s cílem naplnit podmínky EU pro získání dotací v programovacím období 2007 – 2013, s tím, že se nechová neutrálně k jednotlivým modelům provozování. Je zde navíc zřetelná snaha potlačit převažující oddílný model provozování a úlohu vlastníků při cenotvorbě.
2. Finanční model je statický a izolovaný - nedokáže pružně reagovat na věcné připomínky žadatelů o dotace, nezohledňuje kapacitní možnosti vlastníka proinvestovat příjmy vygenerované finančním modelem, model není dostatečně otevřený k měnícímu se ekonomickému a legislativnímu prostředí.
3. Finanční model je málo transparentní - řada vstupních údajů je založena na subjektivním hodnocení externích poradců s tím, že finanční náklady a nesprávná rozhodnutí učiněná na základě nedomyšlených metodik finančního modelu nakonec zaplatí konečný odběratel v ceně vody.
4. Finanční model je těžko kontrolovatelný – již nyní má MŽP problém monitorovat realizaci finančního modelu u jednotlivých příjemců dotací. Administrativu s tím spojenou přenáší na ně. Výsledky kontrol nejsou veřejnosti známy.
5. Finanční model působí dezintegračně – pod vidinou získání „levných peněz z Bruselu“ vede žadatele k vyčleňování dílčího vodohospodářského majetku z větších vodárenských celků. Tyto „levné peníze“ pro příjemce dotací nakonec znamenají, že cena za vodné nebo stočné je v dané lokalitě vyšší než v okolním solidárním systému.

„Levné“ dotace vodu prodraží

Podle finančního modelu byl v roce 2008 vypočten vývoj nájemného a cen pro vodné a stočné také pro SVS. Při tehdy platné sazbě DPH 9 % by dnes činil meziroční nárůst ceny vody více než 8 % a samofinancovatelnosti obnovy by bylo dosaženo v roce 2023. Modelová cena pro vodné a stočné se měla dotknout stropu sociální únosnosti v roce 2024 - tedy v době, kdy by již mělo být reálné zbrzdit cenový růst - neboť byla naplněna podmínka finanční udržitelnosti infrastruktury.
Aplikace finančního modelu na skutečný vývoj sazeb DPH a na aktuální výši sociálně únosného tarifu by však znamenala prolomení stropu sociální únosnosti ceny vody v regionu působnosti SVS již v roce 2015.

Závěrem: Dvakrát měř…

Finanční model za dobu své existence neprokazuje schopnost efektivně regulovat cenu vody u příjemců dotací, svým pojetím neumožňuje čerpání evropských dotací v potřebném rozsahu a navíc jeho aplikace vede k další nežádoucí fragmentaci a deformaci vodárenského odvětví v ČR. Smyslem evropských dotací a cenové regulace mělo být snížení finančního zatížení občanů. Paradoxem finančního modelu však je, že příjemci dotací EU mají jedny z nejvyšších cen vodného a stočného v ČR!
Přemýšlejme dřív, než si ukousneme z lákavého koláče evropských dotací. Chceme si na sebe dobrovolně uplést podobný bič, jako tomu bylo před několika lety v případě čištění odpadních vod? Tehdy jsme na sebe uplatnili mnohem přísnější požadavky než okolní státy EU, a v důsledku toho jsme byli nuceni zajistit čištění odpadních vod na celém území ČR, jako by šlo o jednu velkou rezervaci. Enormně přísné požadavky nové legislativy si totiž vyžádaly enormní investice do čistíren a kanalizačních systémů, které v konečném důsledku platí v ceně vody odběratelé. Zvažujme proto důkladně, zda může být forma dotační regulace a s ní spojená aplikace finančního modelu přínosem. Zvažujme hrozící prolomení sociální únosnosti ceny vody. Objektivní skutečností je, že v současné době jsou pravomoci k regulaci českého vodárenství zbytečně rozděleny mezi ministerstva zemědělství, životního prostředí a financí, a proto by bylo efektivní sjednotit kompetence pod jeden úřad, otázkou je zda pod jeden ze stávajících či pod nový.

Více o SVS:

Severočeská vodárenská společnost a. s. je moderní, výkonná, efektivní a transparentní vlastnická vodárenská společnost. Převzala za své akcionáře - 458 severočeských měst a obcí - odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Všechny aktivity podřizuje od svého vzniku v roce 1993 základním principům: uplatňuje jednotnou solidární cenu vody pro celé území, udržuje sociálně přijatelnou cenu vody, aplikuje racionální podnikatelské metody v hospodaření a vkládá celý zisk do obnovy a rozšiřování majetku. Její prioritou je urychlená obnova stávajícího infrastrukturního majetku, při současném naplnění požadavků nové legislativy. Více informací na www.svs.cz.

Kontakt:

Mgr. Jiří Hladík
Tiskový mluvčí
Severočeská vodárenská společnost a. s.
Mobil: 731 452 650
E-mail:

jiri.hladik@svs.cz

_______________________________________________

...článek k dispozici v grafické podobě ZDE: