Vodohospodářský majetek v období 1993 – 2013

Teplice, 22. 3. 2013

Severočeská vodárenská společnost (SVS) je jednou z největších vlastnických vodárenských společností v ČR. Její úlohou je zajistit přiměřenou obnovu a rozvoj vodohospodářského majetku při zachování solidarity mezi malými a velkými akcionáři (městy a obcemi) a při udržení sociálně únosné ceny vody v regionu. Při založení SVS v roce 1993 bylo základní jmění společnosti představované vloženým infrastrukturním majetkem zakládajících 424 akcionářů. Jak se za dvacet let existence společnosti podařilo majetek rozšířit? Počet akcionářů společnosti vzrostl ze 424 na současných 459. Počet obyvatel na území SVS v roce 1993 byl 1,177 milionu, což se dodnes podstatně nezměnilo. SVS však ve svém regionu působnosti značně rozšířila vodárenské sítě a související zařízení.

Vývoj vodárenské infrastruktury v regionu SVS

V oblasti pitné vody vzrostl počet zásobovaných obyvatel z tehdejších 1,056 milionů (podíl 89,8%) na 1,080 milionů (podíl 92,2%). Výrazný rozdíl je v délce vodovodní sítě, která vzrostla z 6983 km v roce 1993 na 8 710 km. Počet vodojemů stoupnul z 986 na 1040. Počet úpraven vod zůstává téměř stejný - z 52 klesl na 51. Během dvaceti let se změnila specifická spotřeba vody. Obecný trend k úsporám a nové úspornější spotřebiče způsobily pokles spotřeby vody téměř na polovinu, ze 159 na 83 l/os./den.

V oblasti odkanalizování a čištění odpadních vod jsou také k dispozici přesné údaje. Počet obyvatel napojených na kanalizaci stoupnul z 857 tisíc v roce 1993 (podíl 72,8%) na 913 tisíc (podíl 77,9%). Počet obyvatel na napojených na čistírny odpadních vod (ČOV) stoupnul ze 467 tisíc (podíl 39,7%) na 880 tisíc (podíl 75,1%). Kanalizační síť se prodloužila z původních 2429 km na 3785km. „Velmi výrazně stoupnul počet čistíren odpadních vod – z 84 na 201. Způsobily to náročné požadavky stále se zpřísňující legislativy. Teď vypouštíme do řek tak kvalitně přečištěnou vodu, že z ní za našimi hranicemi vyrábějí vodu pitnou,“ doplňuje Ing. Bronislav Špičák, generální ředitel SVS.

Vodohospodářské údaje o SVS a. s. (aktualizovaná data k valné hromadě 2012)

Problematická kvalita

Největší problémy jsou s nejstarším dožívajícím majetkem a také se sítěmi, vybudovanými v tzv. akcích „Z“. Nejstarší vodovody na území působnosti SVS byly uvedeny do provozu kolem roku 1880 a kanalizace kolem roku 1890, proto jsou samozřejmě za hranicí životnosti. Nejčastěji použitými trubním materiálem pro vodovody je litina, PVC a PE. Zvláštností v regionu SVS jsou dosud funkční vodovody skleněné nebo zděné. Nejčastěji použitými materiály při stavbě kanalizace jsou beton, PVC a kamenina. Rozvoj sítí logicky kopíruje dějinné události – klidné dekády prosperity a budování sítí střídají co do rozvoje sítí „chudé“ roky válečných konfliktů. Velké přírůstky vodovodní sítě jsou proto patrné v letech 1920-1939 a poté 1960-2009. Kanalizační síť se nejvíce rozrostla v letech 1920-1939 a 1970-2009.

Velký problém dnes představují i stavby realizované v 70. - 80. letech minulého století v rámci akcí „Z“. Jde o stavby budované mnohdy svépomocí, s využitím nekvalitních materiálů, bez dodržení doporučených stavebních postupů. Použití nekvalitního PVC nebo oceli a zanedbání přípravy podloží, kdy bylo potrubí pokládáno přímo na stavební suť, již po pár desetiletích vyžaduje kompletní obnovu těchto sítí.

Historicky podinvestovaná obnova majetku

Severočeská města a obce v roce 1993 při vzniku SVS do ní vložily svůj vodárenský majetek, na kterém již tenkrát výrazně zahlodal zub času během předchozích 40 let komunismu. Jde o sítě a další zařízení značně různorodé co do stáří, kvality provedení i použitých materiálů. V každém případě byl privatizovaný majetek daleko za svou životností. Fond národního majetku zprivatizoval státní podniky vodovodů a kanalizací v letech 1993-94 převážně na akciové společnosti, tzn. na subjekty s odpisovou povinností a s povinností zdanit účetní zisk. Odpisy SVS jsou tvořeny ze základny 25 miliard korun tehdejší pořizovací hodnoty. SVS však má potřebu obnovit majetek v současné pořizovací hodnotě téměř 107 miliard korun. Zde je vidět obrovský deficit současné potřeby a odpisové základny historického majetku. Ing. Bronislav Špičák upřesňuje: „Roční investiční plán SVS je pro letošní rok v objemu 1,16 miliardy korun, z toho na obnovu majetku je věnováno 0,83 miliardy, tzn. cca 70%. Na celkovou obnovu majetku by bylo zapotřebí při tomto tempu 133 let, přičemž faktická potřeba doby obnovy je výrazně kratší. Je na první pohled zřejmé, že tempo obnovy majetku a objem každoročních investic do obnovy by bylo potřeba zvýšit. Avšak zde už narážíme na sociální únosnost ceny vody, která je pro nás důležitým parametrem s ohledem na domácí rozpočty občanů.“

V předchozích letech tzv. přechodného období 2005-2010 však SVS musela tempo obnovy naopak snížit, protože prioritním úkolem bylo realizovat v zájmu měst a obcí legislativou vyvolané strategické investice v oblasti čištění odpadních vod, ke kterým se ČR zavázala při vstupu do EU. Rozsahem enormní úkol SVS splnila, i když k tomu došlo na úkor investování do obnovy. Všechny strategické investice do čištění odpadních vod jsou již splněny a těžiště aktivit proto SVS přenesla do obnovy majetku, což jí jako každému vlastníkovi ukládá Plán financování obnovy vodovodů a kanalizací.
____________________________

Doprovodné foto: „Těžiš­tě aktivit SVS přenesla do ob­novy majetku, což jí jako každému vlastníkovi ukládá Plán financování obnovy vodovodů a kanalizací“.