Pro média a PR

„Zpoplatníme déšť?“ aneb některá fakta o dešťových vodách

Teplice, 8. dubna 2013

„Téma vody společnost zajímá zpravidla tehdy, když se zvyšují ceny vodného a stočného. Rostoucí cena vody je v posledních letech častým předmětem kritiky, proto stále hledáme způsoby a cesty, jak tento trend omezit. Je škoda, že není upřena dostatečná pozornost na přípravu novely vodního zákona, který cenu vody také ovlivňuje“ uvádí Ing. Bronislav Špičák, generální ředitel Severočeské vodárenské společnosti.

Cílem naší polemiky je dosáhnout lepšího hospodaření s dešťovou vodou. Rozvoj infrastruktury ve městech a obcích a vznik dalších nových zpevněných povrchů na úkor propustné půdy negativně ovlivňuje přirozený koloběh vody. Čím dál více je znemožněno přirozené vsakování srážkových vod, které se pak většinou odvádějí do kanalizace. Pokud voda, namísto vsakování, rychle odtéká po zpevněném povrchu do stokové sítě nebo do vodotečí, stává se jednou z příčin lokálních záplav. Zároveň se nadměrně vysušuje půda v zastavěném území a mění se mikroklima. Neustále se zvyšuje množství odváděných dešťových vod do kanalizací. Vzhledem k tomu, že dříve byly budovány výhradně kanalizační systémy jednotné, kdy splaškové i dešťové vody jsou v jedné trubce, přináší tento vývoj velké problémy pro naše kanalizační sítě. Důsledkem je potřeba zvýšit kapacity přetížených kanalizačních sítí především v době intenzivních srážek, které pak v konečném důsledku zatěžují čistírny odpadních vod, a negativně tak ovlivňují proces čištění. Jedním řešením jsou oddílné kanalizační sítě, kde splašková a dešťová voda mají každá „svou“ trubku, a dešťové vody tak nekončí na čistírnách. Pokud je to jen trochu možné, volíme toto řešení i u rekonstrukcí starých stok, které původně byly vybudovány jako jednotné. Samozřejmě nejlepším řešením je vsakování dešťových vod přímo na místě jejich vzniku, což by mělo zlepšit i zásoby podzemních vod.

Základní pravidla pro odvádění srážkových vod včetně určení jejich objemu stanovuje Zákon č. 274/2001 sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Pokud jsou srážkové vody odváděny kanalizací pro veřejnou potřebu, podléhají obecně zpoplatnění, a to ve výši stočného, které je platné v příslušné lokalitě. Povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se však nevztahuje naplochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací, plochy drah celostátních a regionálních, zoologické zahrady a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti. Povinnost platit vodné a stočné se nevztahuje také na jednotky požární ochrany při požárním zásahu.

Za subjekty bez povinnosti platit za odvádění srážkových vod v konečném důsledku platí poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného, i když oni žádné srážkové vody do kanalizace nevypouští nebo dokonce v případě podnikatelů za srážkové vody platí. A že to nejsou malé náklady je vidět z následujících čísel: objem fakturované odkanalizované vody byl v roce 2012 49,9mil. m3, ale celkový objem vyčištěné odpadní vody byl 100,8mil. m3! To ovlivňuje výši ceny stočného a přeneseně se dá říci, že mezi ty co platí „své“ stočné, se rovnoměrně rozpočítávají náklady na (zbytečné) čištění za ještě jednou tak velký objem vod, za který však vůbec nemohou.

A nejen že obyvatelé platí za vyčištění dešťové vody, která se k nám dostane ve splaškové kanalizaci jako voda odpadní, ale platí rovněž za objem vyčištěné a vypouštěné vody do vodotečí. Tyto poplatky pak od nás inkasuje stát. Zkrátka vše, co se „prožene“ přes čistírny odpadních vod, jde do nákladů vodného a stočného. Růst ceny vody se pochopitelně nikomu nelíbí a jediným terčem kritiky jsou vodárenské společnosti.

Podle odhadů oborového vodárenského sdružení SOVAK by však odstranění výjimek mohlo výrazně zlevnit stočné u většiny obyvatel. Ministerstvo zemědělství připravující nový zákon o vodovodech a kanalizacích však původně navrhované zrušení výjimek odmítá. Důvodem je, že by provozovatelé museli uzavírat nové smlouvy téměř se všemi odběrateli, a návrh by zatížil rozpočty správců komunikací, železnic, apod. Finanční zátěž tak stále nesou připojení obyvatelé. Účelem návrhu zrušení výjimek rozhodně není „zpoplatnění deště“ (jak novináři zkratkovitě uvádějí ve svých titulcích), ale nastavení dlouhodobé ekonomické motivace pro vlastníky, aby srážkové vody ze svých nemovitostí od jednotné stokové sítě odpojovali.

Podívejme se, jak to řeší u sousedů. Nejdále je v Evropě v této oblasti Německo. Vodu ze silnic ve městech zde obvykle nesvádějí kanály do kanalizace a následně do čistíren odpadních vod. Odvádění dešťových vod do kanalizace je zpoplatněno. Poplatek se obecně řídí velikostí a nepropustností napojené plochy a násobí váhovým faktorem závislým na zóně (veřejná dopravní plocha, centrum, obytná zóna, průmyslová zóna). Existuje propracovaný motivační systém, aby byla dešťová voda co nejvíce využívána.

Ing. Bronislav Špičák dodává: „Hledáme-li cesty, jak omezit růst ceny vody nebo ji dokonce snížit, nezavírejme oči před skutečností. Česká legislativa sice transponuje evropskou legislativu, ale její účinnost snižuje široké spektrum výjimek. V ČR tak není důsledně uplatňován evropskou legislativou vyžadovaný princip, že platí znečišťovatel. Nejde tady vůbec o příjmy pro vodárny (my tyto náklady již máme zakalkulované v jednotkové ceně stočného), ale jde o spravedlivý přístup, aby platil ten, kdo srážkové vody do kanalizace vypouští, ne že se náklad na jejich čištění rozpočítává na všechny v ceně stočného.“

A tak voláme po diskusi nad novou koncepcí, nad novými přístupy při budování zpevněných ploch, voláme po budování oddílných kanalizací s dešťovou vodou odvedenou rovnou do vodotečí. Řešením může být rovněž výstavba vsakovacích nádrží, či různé formy jímání dešťových vod. A jeden důležitý aspekt je třeba přitom zmínit – ten, kdo bude takovéto stavby financovat, stavět, a následně vlastnit, by se o ně měl také odpovídajícím způsobem starat.

SVS si každopádně uvědomuje, že je nesmysl tuto problematiku pojímat jako „zpoplatnění deště“. Přistupujeme k ní jako k zamyšlení nad současným stavem, kdy se dešťová voda stává vodou odpadní spadnutím na povrch zemský a svedením do naší kanalizace způsobuje výše uvedenou kapacitní a technologickou zátěž pro čistírny a zátěž finanční pro všechny připojené a platící.

________________________
Doprovodné foto:   "Obyvatelé platí za vyčištění dešťové vody, která se k nám dostane ve splaškové kanalizaci jako voda odpadní, platí rovněž i za objem vyčištěné a vypouštěné vody do vodotečí."

  
  

Více o SVS

Severočeská vodárenská společnost a. s. je moderní, výkonná, efektivní a transparentní vlastnická vodárenská společnost. Převzala za své akcionáře - 458 severočeských měst a obcí - odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Všechny aktivity podřizuje od svého vzniku v roce 1993 základním principům: uplatňuje jednotnou solidární cenu vody pro celé území, udržuje sociálně přijatelnou cenu vody, aplikuje racionální podnikatelské metody v hospodaření a vkládá celý zisk do obnovy a rozšiřování majetku. Její prioritou je urychlená obnova stávajícího infrastrukturního majetku, při současném naplnění požadavků nové legislativy. Více informací na www.svs.cz.

Kontakt:


Mgr. Jiří Hladík
Tiskový mluvčí
Severočeská vodárenská společnost a. s.
Mobil: 731 452 650
E-mail: jiri.hladik@svs.cz

 

home > Pro média a PR > Tiskové zprávy > „Zpoplatníme déšť?“ aneb některá fakta o dešťových vodách
Vytištěno: 26.07.2017 12:51, www.svs.cz