SVS si připomíná významný den: 22. březen, Světový den vody

22.03.2017

Teplice, 22. března 2017

Naše modrá planeta je ze 2/3 pokryta vodou, voda je nejen nedílnou součástí našeho života, ale je přímo i životní nutností. Bez jídla se dá vydržet i několik týdnů, ale bez vody, která tvoří 4/5 objemu našeho těla, vydržíme sotva pár dní. Proto musíme hospodaření s vodou věnovat co největší pozornost. Prožít pouhý jeden den, aniž bychom použili vodu, je pro nás téměř nepředstavitelné. Vodu v mnoha formách pijeme, vodou se myjeme, ve vodě vaříme, pereme, zaléváme, vodu používáme v průmyslu, a tak bychom mohli v dlouhém seznamu využití vody pokračovat.

Severočeská vodárenská společnost a. s. (SVS) jako vlastník vodohospodářského majetku v Ústeckém a převážné části Libereckého kraje si každoročně připomíná významný den, kterým je 22. březen. Valné shromáždění OSN v roce 1993 vyhlásilo tento den za Světový den vody. Hlavním cílem je v prvé řadě uvědomit si stále více rostoucí význam vody, jejího užívání a ochrany. V tento den si tak připomínají nejen vodohospodáři, ale i široká veřejnost, co voda v životě člověka znamená, a jak by o ni měl pečovat.

Každoročně se k tomuto významnému dni vyhlašuje na jednání reprezentantů OSN ve Stockholmu tematické motto. V minulých letech jsme se tak věnovali tématům „Voda a trvale udržitelný rozvoj“, „Voda a energie“, „Voda a pracovní místa“.

Pro letošní Světový den vody bylo vyhlášeno motto „Odpadní voda“.Pojďme se tedy podívat na cestu, kterou musí voda urazit, aby se dostala do našich domovů, kde ji využijeme, a dále se většina z nás nestará, kam tato odpadní voda odteče a co se s ní dále děje.

Vodu pro naše každodenní použití získáváme ze dvou druhů zdrojů. Jedná se o zdroje povrchové, které tvoří na území působnosti SVS cca 46 % (prameniště, zářezy, vrty) a 54 % zdroje povrchové (nádrže, údolní přehrady). Surovou vodu je třeba upravit na vodu pitnou, slouží nám k tomu celkem 54 úpraven vody. Po přítoku surové vody na úpravnu prochází voda pískovými filtry, kde se zbaví mechanických nečistot. Poté je voda upravována chemickým způsobem – to je dávkováním vápna, síranu hlinitého, chlóru a oxidu uhličitého, dále prochází ozonizací a působením ÚV filtrů, kde dochází k bakteriologickému ošetření. Poté odchází voda do tzv. akumulace, odkud odchází dále do vodovodní sítě a ke spotřebitelům, převážně gravitačně, místy však také za pomocí čerpacích stanic pitné vody, dále i s využitím podzemních i nadzemních vodojemů, které slouží k rovnoměrnému zásobování pitnou vodou, až ke spotřebiteli, který ji použije.

Vypouštění odpadních vod bez přečištění by mělo za následek nejen znečištění samotných toků, ale i znečištění samotných zdrojů pitné vody. Voda z těchto zdrojů by pak nemohla být dodávána spotřebiteli v takové kvalitě jako dnes, nebo by musela být ještě s enormně většími finančními náklady upravována.

Použitá voda je tak přiváděna kanalizační sítí a čerpacími stanicemi odpadní vody na čistírnu odpadních vod. Na hlavním přítokovém žlabu je umístěn tzv. lapák štěrku, jedná se o prohlubeň ve dně, kde se usazují hrubší pevné částice (hrubý písek, štěrk a kameny). Tyto usazeniny se v pravidelných intervalech těží drapákem. Toto tzv. hrubé předčištění je první část procesu čištění, který slouží k ochraně strojního zařízení čistírny před mechanickým poškozením. Zde jsou umístěny hrubé a jemné česle, na nichž se z protékající vody zachycují hrubé nečistoty, které prošly lapákem štěrku. Tyto hrubé nečistoty se nazývají shrabky, a jsou to převážně hadry, vlákna, obaly, kusy dřev a různé zbytky domovního odpadu, který se dostane do kanalizace. Další částí je lapák písku, zde se zachycuje převážně písek splavený z ulic, parků a vozovek. Voda je neustále provzdušňována, aby se písek nadlehčil, a oddělil se od organických nečistot. Potom se písek v odstředivce odloučí.

Následně usazovací nádrž slouží k odstranění ostatních nerozpustných látek. Ty, které jsou těžší než voda, se usazují u dna ve formě kalu, a naopak oleje a tuky plavou při hladině. Nerozpustné látky se shrabují ode dna i z hladiny usazovací nádrže. Surový kal se přečerpává do vyhřívaných vyhnívacích nádrží, kde se za nepřístupu vzduchu stabilizuje. Metanové bakterie během čištění kalu produkují jako vedlejší produkt bioplyn, který se jímá do plynojemu, a využívá se k výrobě elektrické energie, a k vytápění technologií, i provozních budov. Čistírna je v tomto ohledu energeticky soběstačná.

Voda zbavená mechanických nečistot postupuje dále k biologickému čištění. Tento způsob čištění napodobuje a intenzifikuje proces samočištění, které probíhá v přírodě. Rozpuštěné organické látky se z vody odstraňují činností mikroorganismů, především bakterií, které mají schopnosti čerpat živiny z odpadních vod. Bakterie smíchané se znečišťujícími látkami ve formě vloček tvoří tzv. aktivní kal. Ten rozkládá organické znečištění ve vodě a přeměňuje ho na oxid uhličitý a vodu. Amoniakální dusík se v nádržích nitrifikace za pomoci bakterií obsažených v kalu a kyslíku nejprve přemění na dusičnany a potom na dusitany. V další fázi se pomocí specifických bakterií v nádržích denitrifikace redukují dusičnany na plynný dusík, který se odvětrává do atmosféry. Pro odstraňování dalších chemických látek, zejména fosforu, se používá chemické srážení. V dosazovacích nádržích se aktivovaný kal nepřetržitě odděluje od vyčištěné vody. Větší část usazeného kalu se odčerpává zpět do procesu čištění, tzv. regenerace, přebytek se odvádí do kalového hospodářství, voda odtéká přepadem z hladiny dosazovacích nádrží. Takto přečištěná voda odtéká do tzv. recipientu a je vypuštěna zpět do přírody.

V souvislosti s čištěním odpadních vod je nutné zmínit období po vstupu ČR do EU. ČR se tehdy zavázala splnit přístupové podmínky v oblasti čištění odpadních vod v krátkém čase a v míře více než nezbytně nutné, kdy bylo celé území ČR prohlášeno za vodárensky citlivé území.

Měli jsme tak vysoké legislativní nároky na čištění odpadních vod jako nikdo jiný v EU, jako kdyby celé území ČR představovalo jednu velkou rezervaci, a SVS se s tím musela v průběhu krátkého přechodného období do roku 2010 vyrovnat. To se podařilo. Celkově tyto tzv. strategické investice v období let 2005 - 2010 představovaly v regionu působnosti SVS 4,6 miliard korun.

Máme to štěstí, že žijeme v regionu s dostatkem vody, že nemusíme řešit recyklaci vody anebo dokonce její přídělový systém, o důsledcích špatné hygieny z nedostatku vody ani nemluvě…

V České republice se průměrná spotřeba vody na osobu a den pohybuje cca 100 l (v severních Čechách je to 88 l), v zemích třetího světa je to jen 10 l. Jsou to pro nás zcela běžné věci, jako napuštění si libovolného množství vody k napití, podle nálady vysprchování se nebo koupel ve vaně, spláchnutí WC…

Jak je vidět, nejedná se o žádný jednoduchý proces, se kterým souvisí složitá technologie a rozsáhlá vodárenská infrastruktura. SVS přistupuje k obnově vodohospodářského majetku velmi odpovědně a s péčí řádného hospodáře.

Vlastní finanční prostředky získané z vodného a stočného však zdaleka nepokrývají skutečnou potřebu obnovy podle stavu infrastruktury. Důsledkem historicky podinvestované obnovy je opotřebení VH majetku v takovém stavu, že na celkovou obnovu při zachování současného tempa bychom potřebovali až 133 let.

SVS si uvědomuje, jak zodpovědný úkol na ni její akcionáři, 458 severočeských měst a obcí, přenesli. Zajišťujeme pro téměř 1,2 milionu obyvatel Ústeckého a převážné části Libereckého kraje zásobování pitnou vodou a odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Všechny aktivity podřizujeme od svého vzniku v roce 1993 čtyřem základním principům: uplatňujeme jednotnou solidární cenu vody pro celé území, udržujeme sociálně přijatelnou cenu vody, aplikujeme racionální podnikatelské metody v hospodaření a vkládáme celý zisk do obnovy a rozšiřování majetku.