Teplice, 30. ledna 2013

V médiích se v různých intervalech objevuje „osvědčené“ téma - cena vody. Ale ne vždy se snaží autoři informovat objektivně - někdy jsou to informace tendenční, mnohdy však způsobené jen nedostatečnou znalostí oboru. Proto nabízíme čtenářům podrobné vysvětlení, aby měli možnost posoudit sami, jak Severočeská vodárenská společnost (SVS) ve svém regionu působnosti zajišťuje prostřednictvím provozní společnosti Severočeské vodovody a kanalizace (SčVK) pro obyvatele Ústeckého a převážné části Libereckého kraje zásobování kvalitní pitnou vodou a likvidaci odpadních vod – a především jak se to vše promítá právě do ceny vody.

„Monopol znamená odliv zisku do zahraničí…“Důvodem této často uváděné nepřesnosti je to, že se často zaměňuje zisk SVS (vlastněné výhradně severočeskými městy a obcemi) a zisk SčVK (jejímiž vlastníky jsou Veolia Voda a SVS). Zisk provozní společnosti SčVK plně odpovídá podmínkám věstníku Ministerstva financí a jeho cenového výměru, čímž splňuje regulativy a je definován jako zisk přiměřený. Jeho výše je patrná z níže uvedeného obrázku.

Polovinu zisku SčVK každoročně odevzdává SVS, takže je součástí jejího hospodářského výsledku. Za rok 2011 šlo konkrétně o částku 316 mil. Kč (pozn.: v červnu 2013 bude valná hromada SVS schvalovat výsledky hospodaření za rok 2012). Je nutné zdůraznit, že SVS vždy celý zisk, s výjimkou povinných odvodů, znovu investuje do obnovy a výstavby vodárenské infrastruktury ve svém regionu působnosti a nejsou rozdělovány žádné dividendy nebo tantiémy. Předmětem kritiky však bývá i to, že SVS opakovaně plánuje a vykazuje kladný hospodářský výsledek – ten je však nutným předpokladem pro získání jakýchkoliv úvěrů, ale i dotací. SVS jej proto plánuje i do budoucna.

„I když člověk šetří, tak si vodárny stejně vodu zdraží, aby měly svoje zisky…“S takovým tvrzením rozhodně nemůžeme souhlasit. Proč? Protože důsledkem trvalého poklesu spotřeby vody je stále větší a větší podíl fixních nákladů přepočítaných na jeden kubík vody. Soustava vodovodního i kanalizačního potrubí, úpraven vody a čistíren odpadních vod musí být neustále udržována v provozuschopném stavu, i kdyby fungovala při minimálním výkonu.

„Cena vody roste…“ To je v posledních letech neoddiskutovatelný fakt, protože do ceny vody se nutně promítají finančně enormně nákladné požadavky stále se zpřísňující legislativy i všechny změny cen vstupů. V celkovém kontextu vývoje ceny vody však chceme poukázat na ty pozitivní trendy ve vývoji významných složek ceny vody, které můžeme a dokážeme ovlivnit:

1. výše zisku v ceně vody byla v regionu SVS „zmrazena“ až do roku 2015 na hodnotě z roku 2010
2. nárůst ceny vody má klesající tendenci a nevyužívá plně možnosti Podnikatelského záměru SVS do roku 2015, schváleného městy a obcemi
3. dlouhodobě roste výše nájemného inkasovaného od SčVK pro SVS, konkrétně v roce 2013 o 5,1%, které je reinvestováno do obnovy majetku
4. dlouhodobě roste objem oprav majetku SVS realizovaných provozovatelem SčVK

V souvislosti s růstem ceny vody je také důležité sdělit, že navýšení pro rok 2013 je pouze o 5,9% oproti možným 7,5% (toto max. možné meziroční navýšení bylo schváleno městy a obcemi na valné hromadě v červnu 2010 v rámci schválení Podnikatelského záměru SVS do roku 2015).

Málokdo si uvědomuje, že vodárenské společnosti musejí svoji základní surovinu - vodu - nakupovat a rovněž platit za to, že ji vyčištěnou vrací zpět do vodních toků. Přitom kvalita vody jako vstupní suroviny je často problematická a vzhledem ke zpřísňující se legislativě je její úprava stále nákladnější.

Je nutné nejdříve surovou vodu upravit na pitnou, a to jak energeticky, tak materiálně náročným procesem na úpravnách vody, uskladnit ji a dopravit pomocí vodovodního potrubí, čerpacích stanic, vodojemů k odběratelům, po použití odběratelem ji dopravit kanalizačním potrubím a čerpacími stanicemi odpadních vod zpět jako odpadní vodu, vyčistit ji na čistírnách s nejmodernějšími technologiemi a vypustit do přírody vodu čistou.

Možná se také divíte vysokým nákladům vodárenských společností. Víte ale skutečně, co platíte v ceně vody? Vědí spotřebitelé, že např. z území působnosti SVS stát každoročně při objemu cca. 55 mil. m³ vyrobené pitné a odkanalizované vody inkasuje kolem 1 mld. Kč z vodného a stočného? Tato částka se přitom rovná ročnímu investičnímu rozpočtu SVS směřujícímu do obnovy.

Struktura nákladů je patrná z následujícího
grafického schématu a komentářů:

• Je vidět, že si značnou část (22%, tj. 18,45 Kč) rovnou odčerpá stát formou DPH a poplatků za surovou vodu, za podzemní vodu a za vypouštění vyčištěných vod.
• Prostředky z ceny vody, potřebné k tomu, aby celá vodárenská soustava fungovala, zůstanou k dispozici pouze ve výši 78% (tedy 64,85 Kč).
• Plných 52% z tohoto objemu prostředků (33,65 Kč) je přímo reinvestováno do obnovy vodohospodářské infrastruktury, která je nezbytná, aby si obyvatelé mohli otočit kohoutkem a pustit vodu.
• Zbývajících 31,20 Kč z každého kubíku vody směřuje v posledních letech převážně do novou legislativou vyvolaných strategických investic, zejména čistíren odpadních vod.
• Pro upřesnění: Také v položce mzdy zaměstnanců SčVK jsou obsaženy další odvody státu formou zdravotního a sociálního pojištění a daně z příjmu.
• To samé můžeme říci i k položce zisku, který je uveden před zdaněním, takže v celkovém součtu se dostaneme až téměř ke třetině, kterou z ceny vody odčerpá stát !
• Jedním z příkladů dalšího zatížení ceny vody jsou věcná břemena a různé poplatky za zvláštní užívání komunikací ap. při realizaci investičních akcí. Jedná se o investiční náklady, které ale jdou jinam, než do obnovy majetku. Obvykle dosahují i 10% z celkové ceny investice a končí ve státní či krajské pokladně. A mnohdy současně s tím správce komunikace požaduje ještě kompletní obnovu vozovky, nad rozsah výkopu.

V letošním roce je patrný výrazný trend k investování do obnovy stávajícího majetku, jehož stav je poznamenán dlouhodobým nedostatkem finančních prostředků na obnovu z doby minulého režimu, kdy se cena vody pohybovala v řádu korun za metr kubický. Navzdory obecně platným ekonomickým pravidlům byla cena pro obyvatele dotována, ale nikdo se tehdy nezbýval trvale se zhoršující kondicí vodárenské infrastruktury a rostoucím deficitem prostředků na budoucí obnovu majetku.

Cena vody je hlavní zdroj na obnovu vodohospodářského majetku tak, aby mohl sloužit i budoucím generacím. Je zřejmé, že pokud cena vody nebude vytvářet dostatek finančních zdrojů na obnovu, bude majetek stárnout a v budoucnu bude zapotřebí mnohem více financí na udržení vodárenské infrastruktury v chodu.

klikněte ke zvětšení