Rozhovor s GŘ Bronislavem Špičákem: Srovnávat cenu vody u nás a v zahraničí je zavádějící

15.09.2016

Teplice, 15. září 2016


Severočeská vodárenská společnost (SVS) patří mezi největší firmy svého druhu v naší zemi. V rámci Ústeckého a Libereckého kraje vloží ročně více než jednu miliardu korun do obnovy svého vodohospodářského majetku a do strategických investic. Generální ředitel společnosti Bronislav Špičák popisuje, jak složité je určovat cenu vody a jaké všechny vlivy se podepisují do částek za vodné a stočné, které nakonec všichni vidíme na složenkách. „Celou čtvrtinu ceny vody si odčerpá stát,“ říká ředitel jedné z největších vodárenských společností v zemi.

Letos v červnu vás valná hromada společnosti potvrdila v pozici generálního ředitele. Jak byste zhodnotil to uplynulé období?
Naši akcionáři, což jsou starostové měst a obcí v regionu naší působnosti, potvrdili, že SVS vnímají jako stabilní a sebevědomou firmu. Jsem za to moc rád, protože s naším týmem věnujeme rozvoji firmy velké úsilí. SVS opakovaně hospodaří se ziskem, který se souhlasem akcionářů celý vkládá do fondu reinvestic. Chováme se tak k vodohospodářskému majetku velmi odpovědně. Chtěl bych tak našim akcionářům poděkovat, že projevují spokojenost s fungováním společnosti a v nastaveném směru a systému řízení nehodlají nic měnit.

Jak se vám daří v letošním roce?
V souvislosti s hospodařením v roce 2016 je předběžné hovořit o jakýchkoli číslech. V každém případě budeme nadále inkasované prostředky z ceny vody co nejefektivněji směrovat do obnovy majetku. Jako řádní hospodáři chceme udržet rozsáhlý vodohospodářský majetek na území dvou krajů v provozuschopném stavu i pro příští generace.

Jaké jsou největší stavební projekty, na kterých v současné době pracujete?
Pro letošní rok máme naplánováno přibližně sto osmdesát velkých staveb. To je podobné číslo, jako v předchozích letech. Mezi největší investice patří rekonstrukce úpravny vody Chřibská, rozšíření kapacity čistírny odpadních vod v Tisé na Ústecku, zkapacitnění čističky v Modlanech nebo rekonstrukce rovněž čistírny odpadních vod ve Výškově na Lounsku. Pracujeme ale také na rekonstrukci vodovodu v Liberecké ulici v Chrastavě, v Ústeckém kraji to je pak rekonstrukce kanalizace a vodovodu v ulicích Čelakovského, Politických vězňů a Dostojevského v Chomutově. Jsou tu ale další desítky větších i menších projektů.

Vaše firma říká, že až 60 % vodovodní sítě, kanalizací a dalších součástí vašeho majetku je za hranicí životnosti. Jaké je podle vás do budoucna nejefektivnější řešení jeho obnovy?
Peníze, které dostaneme z ceny vody, se již dnes samozřejmě snažíme co nejefektivněji směrovat do obnovy tohoto majetku. Máme na to již nyní celkem složitý proces, který vždy začíná podnětem. Ať už od nás, nebo zvenčí. Pak následuje poměrně zdlouhavý proces, který končí vytvořením projektu. Ten pak uložíme „do šuplíku“, kde čeká na zařazení do investičního plánu. Jak už jsem uvedl výše, máme ročně tolik staveb, že žádný projekt moc dlouho v šuplíku nevydrží. Pak je na řadě pečlivý výběr zhotovitele, následná kontrola v průběhu výstavby a nakonec vyhodnocení dokončené stavby. Každoročně zpětně hodnotíme všechny dodatky smluv, jejich příčiny a hledáme vhodná opatření, která by celý proces ještě více zefektivnila. Samozřejmě se snažíme naše stavby koordinovat s vlastníky ostatních sítí vedených v komunikacích a také s vlastníky komunikací. Prostor pro zefektivnění vidíme především v této oblasti.

„Není v našich možnostech ovlivnit zhoršující se kvalitu surové vody, jsme odkázáni na to, co nám stát prodá.“

Taková spolupráce s mnoha subjekty asi není příliš jednoduchá. Komunikujete také s městy a obcemi, což jsou vaši akcionáři?
Součinnost s našimi akcionáři je samozřejmě velmi důležitá a potřebná. Vždyť oni v místě našich prací často investují vlastní prostředky třeba do obnovy silnic nebo se rovnou pouští do revitalizací celých území. Hmatatelným výsledkem této naší vzájemné spolupráce je zkrácení doby, po kterou obyvatelé pociťují nezbytné komplikace v dopravě, stavební hluk nebo prašnost. Zjevná je ale i finanční úspora v důsledku rozdělení nákladů mezi všechny zúčastněné investory. Úskalím pochopitelně bývá včasná komunikace, aby mohla být stavba zařazena do příslušného investičního plánu.

V poslední době se hodně hovoří o kvalitě vody, která se prý vlivem zanedbávání údržby nádrží zhoršuje. Jak tomuto snižování kvality tzv. surové vody zabránit?
Veřejnost se často domnívá, že vlastníky vodních nádrží i vody, jsme právě my. Není tomu tak. My naopak tuto surovou, neupravenou vodu musíme nakupovat od státu. Není proto ani v našich možnostech její zhoršující se stav nějak změnit a jsme odkázáni na to, co nám stát prodá. Pro nás to znamená jediné: rozsáhlé investice do stále náročnějších technologií úpraven vod. Ty samozřejmě probíhají, ale musím přiznat, že nám to poměrně komplikuje život. Musíme totiž modernizovat technologii úpravny tak, aby se vyrovnala zhoršující se kvalitě surové vody a my tak zajistili výrobu pitné vody v souladu s požadavky zákonů. Jinými slovy, stát na nás neustále vyvíjí větší a větší tlak, abychom drželi vysokou kvalitu pitné vody, sám ale přehlíží zhoršování kvality surové vody. To se ale následně musí nutně promítnout do ceny vody pro její uživatele. Kritika za zvyšující se cenu pak dopadá na naši hlavu, ačkoliv původce je někde trochu jinde. 

Je ve výhledu nějaké řešení, jak kvalitu vody zlepšit?
Jak jsem řekl, povinnost péče o zdroje vody je záležitostí státu. Naší role tak bohužel spočívá v trpělivém vysvětlování. Významnou roli samozřejmě spatřujeme ve Sdružení oborou vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), jehož jsme členem. SOVAK formuluje a hájí společné zájmy všech členů a měl by tak směrem ke státu v této věci pozitivně působit.

Jak hodnotíte další kolo evropských dotací z hlediska vodárenství? Dokážete na své projekty efektivně získat peníze z eurofondů?
Dotace byly, jsou a budou vždy velmi diskutované téma. V médiích se často objevuje, že kdyby byly dotace dostatečně a správně čerpány, a vodárenství bylo více regulováno, cena vody by nemusela růst takovým tempem. Faktem je, že obor vodárenství je přeregulovaný. A co se týká ceny vody u dotovaných projektů? S tím máme zcela opačné zkušenosti. Řada obcí v regionu naší působnosti se po realizaci dotačních projektů dostala do situace, že jejich vodné a stočné převyšuje naší solidární cenu vody a i výhled růstu dotačních cen vody je strmější než náš výhled vývoje hodnoty solidární ceny vody. Každopádně dotace jsou finančním nástrojem s pozitivními i spornými efekty.

Dotace jsou tedy podle vašeho názoru čerpány v ideální míře?
Víte, dotace často znamenají navýšení nákladů na realizaci. Nejdůležitější je však skutečnost, že pomohou v současnosti, při financování realizace stavby. Do budoucna si ale musí příjemce dotace vytvářet zdroje na budoucí obnovu přímo z čistých zisků, protože u vodárenské infrastruktury pořízené z dotací nelze tvořit odpisy, v tom je jejich velký skrytý problém. Přesvědčilo se o tom již mnoho měst a obcí, které vybudováním infrastruktury za pomoci dotací musely souhlasit s tzv. finančním modelem, který skokově navýšil cenu vodného a stočného. Získat dotace v co největším objemu proto není úplně vhodné řešení. Dotace mají být pouze doplňkovou formou financování.

Obhospodařujete jednu z nejrozsáhlejších infrastruktur v republice. Jaké jsou vaše roční investice do údržby a jaké do rozvoje? Jaký podíl z tržeb dosahují a jaký by měly dosahovat, aby tato vaše infrastruktura nestárla?
My průběžně obnovujeme, udržujeme a opravujeme vodohospodářskou infrastrukturu ve dvou severočeských krajích. Investice plánujeme s ohledem na tzv. Plán financování obnovy, který musí v souladu s legislativou realizovat každý vlastník vodárenské infrastruktury, a také s ohledem Podnikatelský záměr SVS, který schválili naši akcionáři. SVS před třiadvaceti lety při svém vzniku převzala od akcionářů rozsáhlý, dlouhodobě podinvestovaný infrastrukturní majetek. Ještě i dnes je průměrně 60 % tohoto majetku za svou životností, především tedy liniové stavby, jako jsou vodovody a kanalizace. Naší prioritou je proto obnova majetku, na niž letos připadne 80 % z celkového objemu 1,27 miliardy korun určených na investice. Finanční zdroje z ceny vody, jež máme k dispozici, zdaleka nepokrývají skutečnou potřebu obnovy podle fyzického stavu infrastruktury.

Můžete tedy vysvětlit, jak je to se skladbou ceny vody? Mnoho lidí má možná o tom, za co si vlastně platí, zkreslené představy.
Je to tak, že celou čtvrtinu ceny vody si nejdříve odčerpá stát, a to formou DPH a řady dalších poplatků, jako třeba za surovou povrchovou a podzemní vodu, za vypouštění vyčištěných vod z čistíren zpět do řek a tak dále. Dalších 40 % jsou náklady na provoz včetně oprav prováděných provozovatelem vodovodů a kanalizací. Na SVS jako vlastníka tak z celkové ceny vody, kterou lidé nebo firmy zaplatí, zůstane jen 35 %. Tyto peníze my následně investujeme do obnovy a přiměřeného rozvoje majetku. Odůvodněná potřeba zvýšeného tempa obnovy našeho zastaralého majetku naráží na limity sociální únosnosti ceny vody, jejíž dodržování je pro naši společnost jednou za základních zásad. Dodržení sociálně únosné ceny vody je zakotveno právě i v Podnikatelském záměru SVS do roku 2020.

Jak je možné, že například v Rakousku je pro vodárny surová voda zdarma? V čem je rozdíl?
To je otázka spíše na naše zákonodárce a na příslušná ministerstva, kam oblast vodárenství spadá. Rozdíly jsou mezi jednotlivými členskými státy EU, a to nejen u vámi uvedené surové vody pro zásobování pitnou vodou v Rakousku. Rozdíly jsou i ve zdanění pitné a odpadní vody. Největší zdanění vody mají na Slovensku, kde je uplatňována 20% základní sazba. Ostatní země využívají sníženou sazbu DPH, která je určená pro základní životní potřeby. Nejnižší zdanění vody má sousední Německo, kde se 7% sazba vztahuje pouze na pitnou vodu, protože voda odpadní tam nepodléhá zdanění vůbec. Z toho je ostatně vidět, jak zavádějící může být snaha srovnávat cenu vody v zahraničí a u nás.

Takže vidíte cestu pro snižování ceny vody spíše v úrovni zdanění ze strany státu?
Tlak na cenu vody není pouze ve výši daňové sazby, ale i v celé řadě poplatků. Významnou roli tak nyní a v budoucnu budou hrát zásahy státu formou změn v zákonech. Je nutné zdůraznit, že z pohledu „vnitřních“ vlivů, tedy nákladů na provoz a na obnovu majetku, se SVS podařilo dosáhnout stabilního vývoje, kdy meziroční změny v ceně vodného a stočného jsou minimální, bez výrazných skoků a víceméně kopírují míru inflace. Další nárůst ceny vody tak připravuje stát, a to v podobě zvyšování poplatků a nastavení přísnějších limitů.

Můžete to více rozvést, o co konkrétně jde?
Jak víme, vláda připravuje nárůst poplatků jak u odběru povrchové, tak u podzemní vody. Další dopad na cenu vody způsobí poplatky za vypouštění odpadních vod, jelikož se mají zpřísnit limity k jejich vypouštění. Argumentuje se ekologickým přínosem, ale je to opravdu ten důvod?

„Plníme nejpřísnější evropskou legislativu jako nikdo jiný v EU, ale stát teď přichází s novým zpřísněním. Není ten důvod náhodou více o penězích než o ekologii?“

Co myslíte, že je tím důvodem?
Podívejte se na to logicky. Vyvstává otázka, proč jsme v letech 2005 až 2010 museli masivně investovat do čistíren vod z důvodu naplnění legislativy EU, konkrétně v případě SVS se jednalo o 4,6 miliardy korun. My jsme tyto investice zvládli, motivační prvek jsme naplnili a za to se nám snížila celková výše poplatků za odvádění čištěných odpadních vod. Ale najednou jsme opět tam, kde jsme byly před pár lety. Plníme nejpřísnější evropskou legislativu jako nikdo jiný v EU, ale stát teď přichází s novým zpřísněním. Není ten důvod náhodou více o penězích než o ekologii? Naše ekologické úspěchy v čištění odpadních vod, v řeči čísel, státu naopak přinesly snížení příjmů do SFŽP. A tak teď přichází stát „s novou motivací“, která má vést opět jen k naplnění příjmové stránky SFŽP. Na jedné straně vidíte, jak stát vyvolá zvyšování cen vody, na druhou stranu za využití našich služeb neplatí.

Opakovaně jsme od vás slyšeli, že stát využívá vaše služby. Co tím máte na mysli?
Třeba to, že stát nechává zadarmo ze silnic a železnic pouštět dešťovou vodu do kanalizace a v okamžiku přívalových dešťů nám to způsobuje komplikace na čistírnách. Těm mi v tu chvíli logicky musíme odlehčit a vypustit ji. A za toto odlehčení by stát také rád začal vybírat poplatky. Je to absolutně nelogické a ve výsledku za to zaplatí lidé ve zvýšené ceně. Vezměte si to tak, že někomu prokážete službu a ještě mu za to budete muset zaplatit. K tomu snad není potřeba komentáře.

Předkladatelé legislativních změn ale tvrdí, že se to koncových zákazníků nedotkne, anebo jen minimálně. Je to opravdu tak?
To samozřejmě není pravda. Cena vody totiž podléhá regulaci. Ministerstvo financí vykonává hlavní cenovou kontrolu nad vodným a stočným pomocí tzv. věcně usměrňovaných cen. Stát rovněž určuje pravidla, podle kterých mohou vodárenské společnosti měnit cenu vody, a stanovuje meziroční nárůst hodnoty celkového přiměřeného zisku zahrnutého do kalkulace ceny. Jinými slovy: pokud budeme mít „na vstupu“ do ceny vody položku nákupu surové vody a ta se nám zásahem státu navýší, tak tuto nákladovou položku musíme uvést do kalkulace ceny vody, kontrolované ministerstvem financí. My tedy neovlivníme vůbec nic, celé je to na straně státu.

Takže stát z vašeho pohledu mystifikuje veřejnost?
Do jisté míry musím říci, že ano. Je velmi populistické tvrzení, že dopad legislativy mohou vodárenské společnosti absorbovat v objemu zisku. Tento populismus odmítáme, veškeré zisky naší společnosti vkládáme do obnovy. A pokud stát tvrdí, že si mají vodárenské společnosti o zvýšené náklady díky státu snížit zisky, jinými slovy říká, že máme snižovat objem financí do obnovy. To opravdu někdo soudný chce?

Jednotliví správci povodí argumentují, že zvýšení poplatků za odběr povrchové vody je třeba, neboť jim stát snížil poplatky odváděné z malých vodních elektráren. Co si o tom myslíte?
Vidíte, opět jsme u zásahu státu. Takže na obnovitelných energiích stát zasáhne a poplatky sníží, to znamená, že sníží příjem pro jednotlivá povodí a ta výpadek přenesou na zvýšení poplatků za odběr povrchové vody na vodárenské společnosti. Je to jednoduché. Takže de facto stát ten výpadek opět přenáší na jednotlivé odběratele, v našem případě obyvatele severních Čech.

Loňský rok a pravděpodobně i letošní jsou nad poměry suché. Jakým způsobem můžete reagovat na klesající zásoby a jak sucho ovlivňuje vaše investice?
Je pravda, že rok 2015 přinesl mimořádně suché jaro a léto, vysychaly potoky a výrazně se snížil i průtok v řekách, takže na některých místech museli vodohospodáři přistoupit k omezení odběru vody z nich. Jen pro vaši představu, území působnosti SVS tvoří menší polovinu podzemní zdroje vody a větší polovinu zdroje povrchové, jako jsou nádrže, údolní přehrady a tak dále. Co do rozsahu sítí je SVS největší vlastnickou vodárenskou společností v České republice, která zásobuje pitnou vodou téměř 1,1 milionu obyvatel severních Čech.

 „Zvýšení poplatků za odběr podzemní vody, nám rozhodně nezvýší zásoby podzemních vod.“

Tak velký rozsah společnosti je pro vás v době sucha spíše výhodou nebo nevýhodou?
Řekl bych, že jednoznačně výhodou a projevilo se to právě v suché sezóně minulého roku. Stav zásobování obyvatel pitnou vodou byl stabilizovaný a nevyžádal si žádná nestandardní opatření. Kapacity všech rozhodujících zdrojů se ukázaly jako dostatečné. Potvrdil se tak unikátní koncept Severočeské vodárenské soustavy. Většina měst a obcí má díky propojenému vodárenskému a zdrojovému systému prakticky stoprocentní jistotu, že bude mít dodávky pitné vody i v případě výpadku některého z našich zdrojů. Na území působnosti SVS mohu ubezpečit naše akcionáře, tedy severočeská města a obce, ale i jejich obyvatele, že jsme připraveni i na nepříznivá suchá období.

Otázka investic v reakci na sucho či na zásoby vody by tak měla směřovat spíše na stát?
To zcela nepochybně. Ministerstva zemědělství a životního prostředí již připravují materiál, který počítá se vznikem koncepce státu pro boj se suchem. Potřebné budou hloubkové vrty pro umělé zasakování povrchové vody do spodní, přečerpávání ze spodních toků řek do toků horních nebo vysávání starých zatopených dolů. Žádoucí je rovněž obnova mezí, remízků, mokřadů a malých vodních nádrží, jinak řečeno retence vody v krajině. Obecně je prostě potřeba se zaměřit na retenci vody v krajině. Na závěr si ale neodpustím poznámku, že zvýšení poplatků za odběr podzemní vody, nám rozhodně nezvýší zásoby podzemních vod.

_________________________________

Bronislav Špičák působí od roku 2012 jako generální ředitel a člen představenstva Severočeské vodárenské společnosti, v letech 2010 až 2012 zde pracoval jako investiční ředitel. Od roku 2003 do roku 2010 pracoval v několika stavebních společnostech jako stavbyvedoucí, hlavní stavbyvedoucí, výrobní ředitel, výkonný ředitel společnosti nebo předseda představenstva. V letech 1997 až 2003 absolvoval ČVÚT Praha, obor pozemní stavby a architektura. Od roku 2007 je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby.
___________________________________

Severočeská vodárenská společnost (SVS) působí od roku 1993 v oblasti výstavby a správy vodohospodářské infrastruktury. Je největší vodárenskou společností v ČR i v širším středoevropském regionu. Region její působnosti pokrývá kraj Ústecký a podstatnou část Libereckého kraje. Jde o území o celkové rozloze 6 930 km2, tedy 9 % plochy státu, kde žije 1,172 milionu obyvatel. Veškeré akcie jsou v držení celkem 458 severočeských měst a obcí. Založení velké regionální vodohospodářské vlastnické společnosti od začátku umožnilo racionálně a rychle řešit závažné ekologické problémy v regionu a výrazně pomohlo malým obcím, jež by nebyly schopné financovat zavedení a rozvoj vodohospodářské infrastruktury. Severočeská vodárenská společnost převzala za své akcionáře odpovědnost za zásobování obyvatelstva pitnou vodou a za odvádění a likvidaci komunálních odpadních vod. Provozování vodohospodářského majetku ve vlastnictví Severočeské vodárenské společnosti je dlouhodobou smlouvou svěřeno provozní společnosti – Severočeským vodovodům a kanalizacím (SčVK).
___________________________________

Kontakt:

Mgr. Jiří Hladík
Tiskový mluvčí
Severočeská vodárenská společnost a. s.
Mobil: 731 452 650
E-mail: jiri.hladik@svs.cz

__________________________________________________________________________________________

...článek k dispozici v grafické podobě ZDE (první část)ZDE (druhá část)



Zpět
Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává Severočeská vodárenská společnost a.s. Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik.
Více informací o zpracování Vašich osobních údajů a Vašich právech zde.